lausitz.la : luzica.la

mehr erfahren:wjace zhonić  dokumente:dokumenty  lieder:spěwy  links:pokazki   blog  serbska karta

 

Arnošt Muka
Spomnjenki na pućowanje po Bezkowskim a Storkowskim wokrjesu (1890)

Z: Arnošt Muka, Pućowanje po Serbach, Nakład Domowiny Budyšin, 1957

Pěši dźěchmoj při hwězdnym njebju do Běžkowa. Na druhi dźeń přepytachmoj Běžkow, njenamakachmoj pak ničo wo Serbach, hač štož hižo w staršej małej chrónice wot Zieteho a w nowšej wjetšej wot Faulsticha steji. W měšćanskej cyrkwi na łubi leži jara stare swjećo našeho zbóžnika z 10. stolěća. Samsny dźeń hišće wotnajachmoj sebi wóz a wobjězdźichmoj wsy k wječoru a k połdnju wot Běžkowa: Bórnow, Bukow – tu cyrkej z kěrchowom w starym serbskim hrodźišću leži – Lindenberg (Lipiny?), Glinki (Glinicke), Ahrensdorf (Warnośice?) a Görsdorf – tu maja stare žónske hišće zdźěla po něčim serbsku drastu – Kósomłot (Cossenblatt) – tu je wulke kralowske kubło, na kotrymž pruski kral Fryco II. (stary Fryco) husto přebywaše – a Žrobolce (Trebatsch). Přińdźechmoj tam runje k wječeri na faru a buchmoj hnydom sobu přeprošenaj, tola wo Serbowstwje tu ničo dale zhonić njemóžachmoj, hač zo měješe wosada w spočatku našeho lětstotka hišće wšelakich staršich ludźi, kiž móžachu a rěčachu serbsce.

Ze Žrobolc jědźechmoj, dokelž běše ćma, runu smuhu po dróze wróćo do Běžkowa na tak mjenowanym ćelacym wozu při chětrej zymje přez dwě hodźinje, tak zo sebi dybawosć nabych. Wsy Žrobolčanskeje wosady mjenuje tam lud “wodowe wsy” (Wasserdörfer), wsy wokoło Kósomłota pak “delnje wsy” (Unterdörfer) a wsy srjedź Kósomłota a Běžkowa, kaž Tuchow (Tauche), Sokolnicu (Falkenberg) a tak dale pak “hornje wsy” (Oberdörfer).

Nazajtra srjedu rano wotnajachmoj sebi při wšej mojej dybawosći znowa wóz a přejězdźichmoj wsy mjez Běžkowom a Přiborom (Fürstenberg), mjenujce Nowu Wjes (Neuendorf), Wjelki Rěc (Groß Rietz) – tu w cyrkwinskich knihach tež mjeno Muka (Mucke) namakach – Górsk (Gorzig), Sowjo (Sauen), Popojce (Pfaffendorf), Stary Chołm (Alt-Golm) a Langenwahl. We Wjelkim Rěcu a Górsku maja hišće statoki wosebite wot wobsedźerjow wotchadne mjena a stare žony chodźa hišće zdźěla w połserbskej drasće; w Sowjom a Popojcach běchu burske statoki swoje wosebite mjena zhubiłe. Na Popojskej farje běše pěkna stara knihownja, kotruž cyle přewalach, při čimž wjele procha nasrěbach, ale ani serbskeho słowčka njenamakach. Jara rozšěrjenej stej w tutej a susodnych wosadach swójbnej mjenje Mus(h)ik a Mus(h)ak, kotrejž so tam hišće dźensa wot ludźi po serbsku Mužik (resp. Mužyk) a Mužak wurjekujetej.

W měšćanskej cyrkwi w Přiborje nadeńdźechmoj jara wobšěrnu knihownju z wjace tysac wažnymi starymi knihami zańdźenych lětstotkow, wot kotrychž so mnohe na łužiske stawizny poćahuja; serbskeho pak we njej ničo wuslědźić njemóžach. Běše tam na tej łubi chětro zyma, štož mój w knihach ryjo njepytnychmoj, doniž namaj cyrkwjenc njewuzna, zo nima mysle, tu stejo so naju dla do smjerće nazymnić. Prawje wšak měješe, wosebje tež mojedla, dokelž běch, njedźiwajo na wšu swoju dybawosć, hižo cyły dźeń rěčerja do rěčnika hrać dyrbjał. Wjetši dźěl tamnych knihow je jedyn delnjołužiski farar Přiborskej cyrkwi darił.

Dokelž mje moja dybawosć jara myleše, wotnajachmoj sebi samsny dźeń nawječor znowa wóz a jědźechmy runy puć dwě hodźinje pospochi do Storkowa, hdźež nocowachmoj. Štwórtk rano přepytachmoj tam farski archiw, pódla pytach ja ze wšěmi srědkami lěkarnika swoju dybawosć přewinyć, tola so mi to njeporadźi. Storkow je starožitnostne městačko, ležo při wjetšim jězorje. Wěste powěsće wo kóncu Serbowstwa tež tu njenadeńdźech. Wot jow wotjědźechmoj hišće dopołdnja a wopytachmoj wsy Sowjo (Groß Schauen), Görsdorf, Wólcyk (Wolzig) a Bjedrichojce (Friedersdorf). Tu běše wokoło lěta 1600 Handrij Tara Mužakowski, spisaćel delnjoserbskeho katechisma “Enchiridion Vandalicum”, z fararjom; wo nim a jeho skutkowanju pak ničo njewuslědźichmoj, hač jeničce w najstaršich cyrkwinskich knihach z lěta 1645 tele štyri słowa: 1600 Pfarrer Andreas Darrus.

Wot nětčišeho fararja zhonich, zo je wo susodnej wsy Pěskach (Alt Markgrafpieske) tamniši farar Lange chróniku swojeje wosady napisał a tež jedneho prjedawšeho fararja naspomnił, kotryž je myslił, zo dyrbi tam hišće serbsce prědować. Chróniku njemóžach dóstać, dokelž běše farar Lange mjeztym wumrěł. Z Bjedrichojc jědźechmoj, dokelž so mój katarh přeco bóle pohóršeše, hnydom do Parska (Königs Wusterhausen) na dwórnišćo. Wot tam poda so mój přećel Alfons do Berlina, ja pak jědźech runu smuhu do Kamjenca, a wot tam dźěch na druhi dźeń pěši do Wosyka, hdźež mějach so cyły tydźeń lěkować, prjedy hač so dybawosć zhubi. Wjeselach pak so tola, zo běch raz zaso dla swojeho lubeho Serbowstwa móhł pućować, runjež wjele wuslědźił njeběch.

impressum