lausitz.la : luzica.la

mehr erfahren:wjace zhonić  dokumente:dokumenty  lieder:spěwy  links:pokazki   blog  serbska karta

 

Arnošt Muka
Dundanki a drohowanki po Serbach - katolski kraj (1890)

Z: Arnošt Muka, Pućowanje po Serbach, Nakład Domowiny Budyšin, 1957

W Pančicach hospodowaše naju nanajlubosćiwišo mój přećel dr. med. Rachel. Na druhe ranje sahachmoj do Smječkec, zo bychmoj tam pola Natuškec za něhdy wot nich mětej tarakawu slědźiłoj; tola njeběchu doma. Namakałoj pak tam tež žanu njebychmoj, kaž namaj trochu pozdźišo na puću naju zetkawši Smječkečan stary Gólan zdźěli, kiž tarakawy, abo kaž wón praji “serbske šalmaje”, jara derje znaješe a wopisać wědźeše, dokelž běše jeho njeboh nan je za cyłu katolsku stronu dźěłał. Na to wopytachmoj tam herca Mužika, kotryž, dokelž runje při zahrodźe žito syčeše, namaj piskać chwile a pochilenja njeměješe, a dale mi wot gymnazialnych lět znatu Rynčec swójbu, hdźež Adolf jich stare hródźe sebi wotrysowa. Při wulkej horcoće podachmoj so přez Marijine kupjele do Kukowa, ducy sebi serbski pomnik našeho serbskeho wótčinca Tecelina, jemu wot dźakownych katolskich Serbow před něšto lětami postajeny, wobhladawši. Podobny pomnik dyrbjeli ewangelscy Serbja bórze tež našemu ludowemu basnikej Pětrej Młónkej z Dźiwoćic stajić. Hromadźić drje su za njón počeli, ale hižo přez lěto a dźeń je wšo wo tej naležnosći woćichło.

W Kukowje wopytachmoj Bartec swójbu a mjez tym zo Adolf z Bartec nanom a nětko dźědom po wsy běhaše, zo by njeboh Žurec Mikławšowe serbske husle wuslědźił a sebi kupił, zapisowach ja w korčmje někotre ludowe pěsnički ze rta jednoho Kulowskeho konjaceho kupca, kiž mi skoržeše, zo we Łazu, sławnej domowinje našeho Handrija Zejlerja, někotři serbscy starši ze swojimi dźěćimi počinaju němsce rěčeć, runjež mjez sobu serbsce powědaju. Tu zhonich dale, zo běchu w klóšterskej stronje swój čas najsławniši serbscy hercy, jako huslerjej Žurec Mikławš w Kukowje a Hórnikec Michał w Chrósćicach a jako klarinetistaj Michalc-Lejder z Chrósćic a Žwanec krawc w Swinarni. 

Tu zeznach so tež ze staršim bratrom Bartec nana, kiž pak so Šuster mjenowaše. Na tym spodźiwany zhonich, zo w katolskich stronach hišće před njedołhim časom powšitkownje mjeno wobsedźeństwa wjace wažeše hač mjeno wobsednika, tak zo so přez to husto při zapisanju do cyrkwinskich knihow zmylki stachu. Tak staj na přikład we Wotrowje ćělnaj bratraj, wot kotrejuž nětko jedyn po swójbje Łusčanski, druhi po domje Suba rěka, a runje tak w Ralbicach Ćemjera a Hanuš. W Kukowje bu potajkim starši bratr po domje Pětr Šuster křćeny a do cyrkwinskich knihow zapisany a tak měješe so tež młódši bratr při křćeńcy na žadanje baby Michał Šuster zapisać; přećiwo tomu wustupi Žurec krawc jako kmótr a powuči knjeza duchowneho, zo tej swójbje Bartec rěkaju; a tuž bu wón jako Michał Bart zapisany.

Po wobjedźe jězdźichmoj z naju přećelom dr. Rachelom po wsach k jeho pacientam a wopytachmoj při tym w Jaworje knjeza Zarjeńka, kiž runje přewulkeje horcoty dla z pola domoj přińdźe, a w Miłoćicach Šołćic korčmu, hdźež mje knjeni Šołćina hnydom na moje prěnje přebywanje pola nich před 15 lětami dopomni; w Serbskich Pazlicach za hercom Hejtmankom sahachmoj, ale jeho njedosahnychmoj, a přez Wěteńcu so wróćichmoj domoj do Pančic k wjesołemu wječornemu bjesadowanju w hosćencu.

Nazajtra podachmoj so dale; blisko Worklec kiwachu namaj lubi znaći, Worklečan Bartowy swak a Wudworjan braška, na polu žitny stoh stajejo; zwjeselichu naju z připitkom piwa a dowjezechu naju na žitnym wozu hač blisko k Sernjanam. Chwatachmoj runu smuhu do Koslowa, zo bychmoj w małej chěžce při puću zajimaweho a kruteho serbskeho starca, daloko znateho Rjelku, wopytałoj. Wón ze swojej swójbu naju jara přećelnje witaše a z namaj w Dobrošicach jedneho stareho serbskeho herca pytaše, ale njenamakachmy jeho; za to naju potom při wšej horcoće Rjelka dowjedźe do Nowoslic ke korčmarjej Kuškej, najlěpšemu hercej cyłeje wokoliny, pola kotrehož sebi Adolf wjele serbskich hłosow zapisa.

Kak njebojazny a rozsudźity Serb naš Rjelka je, zeznaje so z tohole podawka: Rjelka so na sudnistwje w čakarni čakajo z jednym druhim Serbom ćicho po serbsku rozmołwješe. Nahle přistupi k nimaj hamtski słužownik a zakaza jimaj serbsce rěčeć. Tuž so Rjelka jeho wopraša: “Maće tu wy wěste instrukcije za to, zo so tu njesmě serbsce rěčeć, to mi je pokažće! Hewak budu dale serbsce rěčeć a wy móžeće hić so na mnje wobćežować.” Słužownik pochmurnje na njeho hladajo dźěše swoju stronu a Rjelka ze swojim znatym dale serbski powědaše.

impressum